Sedím v metru a čeká mě cesta domu. Hlavou se mi honí tolik myšlenek a pocitů, že to ani nedokážu popsat. Ta radost, nadšenost, namotivovanost, ale i bolest celýho těla…už teď je mi jasný, že mám za sebou jeden z těch naprosto nejlepších víkendů v mým životě a přihlásit se na tenhle kemp bylo skvělý rozhodnutí, kterýho nikdy nebudu litovat.

———————-

Vítejte u nového článku!

Dnes bych se s vámi konečně ráda podělila o jeden z mých největších zážitků za poslední dobu, kterým byl tréninkový kemp od Lucky Minářové. Popíšu vám, jak celá akce probíhala, co jsem si z toho odnesla, zda bych do toho šla znovu a celé to doplním o spoustu úžasných fotek, zejména od Petra Macháčka, který nám celou akci úžasně zdokumentoval. Takže děkujeme a doufám, že nikomu nebude vadit, když se tu objeví jeho fotka. 🙂

Začneme hezky od začátku. Když jsem se na kemp přihlašovala, měla jsem hlavu plnou strachů. Co když to nezvládnu, co když se tam ztrapním, co když budu nejhorší a podobně. Klasika já. Takže to, že jsem těmhle strachům řekla nasrat a prostě do toho šla, byl dost velkej krok z mojí komfortní zóny, za kterej jsem ale jako vždy nejvíc ráda.

Co je vlastně Jedu na výkon?

Věřím, že hodně z vás tohle spojení už někde, zejména na instagramu slyšelo, ale možná jsou tu i tací, kteří neví, o co jde. Tak jedná se o projekt Lucky Minářové, trenérky, markeťačky, influencerky, blogerky, Youtuberky…(ano, zvládá toho fakt dost), jehož hlavní podstatu vnímám v tom, že bychom se měli zaměřovat hlavně na naše výkony (nečekaně) a necvičit jen kvůli tomu, že musíme nebo že chceme vypadat jako holka z plakátu nebo že se, nedejbože, trestáme za snědené jídlo s pocitem nutnosti to vycvičit.
Je to zároveň tréninková skupina plná úžasných lidí, kteří se navzájem podporují a motivují, o čemž jsem se sama přesvědčila. Pokud by vás zajímalo více informací, tady máte článek z Lucky blogu, kde najdete vše, co potřebujete vědět. 😊

Teď už se ale vrhněme na to, jak celá akce probíhala.

Sobota

Na místo jsem dorazila kolem půl dvanácté a pár lidí už tam čekalo. Hrozně jsem se těšila, ale zároveň byla dost nervózní. Tomuhle pocitu moc nepřidalo ani to, když postupně přicházely holky, na kterých prostě poznáte, že cvičí o dost víc než vy a zaručeně s crossfitem zkušenosti mají. Až jsem si chvílemi říkala, co tady sakra dělám, což se prolínalo s pocitem „Sakra já jsem vážně tady a ono se to děje!“.

Hned u vchodu na nás čekalo malé přivítání v podobě dárečků od Aktinu. Nejvíc odvařená jsem byla samozřejmě z banana bread cheatspreadu a tyčinky s příchutí skořicové rolky, které jsem ještě nestihla vyzkoušet.

Pak se to začalo postupně rozjíždět, poznávali jsme se mezi sebou, rozdělili se do dvou skupin, dostali veškerý instrukce a začali konečně cvičit.

V první části jsme si vyzkoušeli snatch a přední dřep. Nejdřív nám Lucka vysvětlila správnou techniku, a pak už to každý zkoušel sám, případně mu ostatní pomáhali. Já začínala s dřívkem, abych si ten pohyb trochu zažila, a pak to zkusila s osou. Jasně, pro někoho to je denní chleba, ale pro holku, co drží osu podruhé v životě a má ji vyhodit nad hlavu, to je jak z jinýho světa, haha. Holky, které už trénují déle se snažili vylepšit svoje PRka, což se některým určitě podařilo, takže gratulace, holky!

Ve druhé části nás čekala spíše gymnastika a skillové workouty. Neobešlo se to bez pistol squats, pull – upů nebo kliků ve stojce. Všechno se ale dalo upravit, aby to zvládl každý, tedy i já.

Neděle

V neděli jsme začali přednáškou od úžasné fyzioterapeutky Klárky Vomáčkové alias Fitandtasty, se kterou jsme si prošli několik cviků, které můžeme zařadit do našeho tréninku. Byly zaměřené na mobilitu, tudíž propojovaly stabilitu, flexibilitu i sílu. Také nám ukázala, že i zdánlivě lehké cviky můžou dát pěkně zabrat. Druhý den jsem tak cítila svaly, které ani nevím, že mám, haha.

Po této přednášce následovala pauza na menší občerstvení a rozdělení do týmů. Čekala nás totiž asi ta nejtěžší část celého kempu a to soutěž v týmech. Té jsem se popravdě bála asi nejvíc. Do týmových sportů se totiž moc nehrnu, protože se vždycky bojím, že to někomu budu kazit. Jako malá jsem naopak nesnášela, když to někdo kazil mě, ale z toho už jsem naštěstí vyrostla 😀

Čekaly nás 3 workouty.
První byl spálit co nejvíc kalorií při 15 minutách na vesle (přičemž na téhle věcičce jsem seděla poprvé v životě), při druhém šlo o zvednutí co největší váhy na clean and jerk, a třetí probíhal formou AMRAP – tudíž as many reps as possible. Bylo celkem 8 stanovišť a měli jsme na to 20 minut.
Říkám vám, asi nikdy v životě jsem takhle nemakala. Hnaly mě holky z mého týmu ale i všichni ostatní, se kterými jsme se navzájem podporovali.

Přála bych vám abyste mohli zažít tu neskutečnou energii, která tam panovala, a to zejména při téhle nedělní týmovce. Mám tendenci se neustále podceňovat a vím moc dobře, co mi nejde. Tady to ale bylo o tom, v čem je kdo dobrý, a podle toho si rozvrhnout síly. Mě třeba celkem šly dvojšvihy, sit upy a wallbally tak jsem se jich snažila udělat co nejvíc. Naopak jsem neudělala ani jeden pull up (time to start working on it), ale holky byly skvělý a odjely to samy. A o tom to bylo, si vzájemně pomoct, podpořit, a hlavně si to užít.

Náš úžasnej tým <3
A tady vítězný tým 🙂

Co si z tohoto víkendu odnáším?

Věděla jsem, co #jedunavýkon znamená. Ale až tady jsem pořádně pochopila jeho pravý význam. Protože tady je každému jedno, kolik vám je, jak vypadáte, jestli začínáte nebo už to děláte x let….všichni jsme jedinečný takový jaký jsme a prostě na sobě chceme makat. A o tom to je! A to je to, co jsem si na tom zamilovala! A jsem odhodlaná na sobě zamakat a na příštím kempu být zase o kousek lepší.

Po tomhle víkendu jsem rozhodně změnila pohled na crossfit a cvičení jako takový. I tady máte možnost se neustále posouvat a makat na tom, co vám nejde. Ale nejvíc mě baví ta rozmanitost a komplexnost cviků, který můžete dělat. Není to jen o tom, že půjdu do fitka, odjedu si par cviků, nebo si půjdu zaběhat a konec. Bože jak mě běhání nebaví! Tady zapojujete naprosto všechno a makáte jak na rychlosti, výbušnosti, stabilitě, síle…prostě na všem!

Samozřejmě jsem poznala spoustu úžasných lidí! Bylo super vidět osobně lidi, které znám jen ze sociálních sítí a zjistit, že kolikrát řeší úplně stejné problémy jako vy a jsou to taky jen lidi. (kdo by to byl řekl, že).  Ale poznala jsem i lidi, které jsem viděla poprvý v životě a byli naprosto skvělí. Nikdy jsem nezažila takovou komunitu a jsem strašně ráda, že jsem toho byla součástí. A jak řekla sama Lucka, hlavně my holky a ženský máme občas tendenci si spíš podkopávat nohy než držet při sobě, a i proto tento projekt vznikl.

To největší díky patří samozřejmě Lucce, díky které se tahle akce mohla uskutečnit a taky za to, že svůj projekt neustále posouvá dál.
Že nás posouvá dál.

A pokud i vy přemýšlíte, zda se něčeho podobného zúčastnit, ale vaše strachy vás drží zpátky, tak bych vám chtěla vzkázat: JDĚTE DO TOHO! Vždycky můžete jen získat a víte jak to je, nejvíce litujeme věcí, které jsme neudělali.

Kdybych se bála udělat ten první krok nebo vyrážet na podobné akce sama, nezažívala bych tolik úžasných věcí a splněných snů, jako poslední měsíce zažívám. A je to zejména o tom, jak si to v hlavě nastavíte a jak moc jste ochotni pro svoje sny makat.

 ———————-

Doufám, že se vám článek líbil a alespoň trochu jsem vás nakopla k tomu zkusit něco nového. Budu moc ráda, když mi dáte nějakou zpětnou vazbu nebo budete článek sdílet, vážně mi tím uděláte radost!

Mějte se krásně!

Maky <3