Lepší závěr letošního náročného roku jsem si snad nemohla přát. Rok 2020 byl pro spoustu z nás hodně zlomový a troufám si říct, že se na ten svět kolem nás, ale i uvnitř sebe, díváme zase trochu jinýma očima. Už nebereme některé věci jako samozřejmost, více si vážíme svého zdraví a času stráveného s rodinou, možností chodit do kaváren a restaurací kdykoliv chceme a dost možná i svobody…

Ačkoliv byl rok 2020 dost náročný a plný nečekaných událostí, které dokázali lidem převrátit život vzhůru nohama, pro mě to byl asi jeden z nejlepších roků mého života. A to nepřeháním.

I proto jsme se na posledních pár dnů ze dne na den rozhodli utéct do hor a užít si závěr roku převážně off-line. A bylo to skvělý rozhodnutí a krásný zakončení letošního roku.

Proč Beskydy?

Původně jsme chtěli někam blíž, ale na poslední chvíli nebylo moc z čeho vybírat, i vzhledem ke všem těm opatřením. Nakonec jsme ale nic jiného nesehnali a já se do Beskyd vždycky chtěla podívat, takže bylo po chvíli rozhodnuto, zarezervováno a jelo se! V Beskydech jsme strávili necelé 4 dny, stihli dva větší výlety, zažili snad všechny změny počasí, nechyběly ani menší komplikace, které se ale podařilo vyřešit (páč když nejde o život, jde víte o co…) a ve výsledku si to vážně užili.

Výlet na rozhlednu

První den foukal vítr jak blázen, ale jelikož i my jsme tak trochu blázni, doma jsme nezůstali a vyrazili na výlet. Cíl jsme vymysleli za pochodu a byl jím Velký Javorník. Cesta nahoru byla zmrzlá jak blázen, že jsme to šli mnohem déle než za normálních okolností, ale dalo se to. Na rozhledně byl vítr kolem 90-100km/hod, což byl fakt masakr, takže jsme se tam zdrželi jen chvíli a pokračovali zpátky opačnou cestou do Frenštátu pod Radhoštěm. Tenhle výlet nám zabral cca 5 hodin i s přejezdy vlakem a hodinky ukazovaly přes 12km s převýšením 600m.

A tuhle fotku jsem si nemohla nechat pro sebe…:) Za tu teploučkou lyžařskou bundu a dvoje kalhoty jsem byla nejedenou vděčná, a nějaká vizuální stránka šla bokem, hlavně nezmrznout, žejo…

Poprvé na Lysé hoře

Největším zážitkem pro mě byl úterní výšlap na Lysou horu, kam jsem se už dlouho chtěla podívat. Vlakem jsme dojeli do Ostravice, odkud jsme šli po červené až nahoru. Na vrcholu byl sice výhled, který svět neviděl (čti mlha a mraky jako blázen), ale celou cestu na horu krása střídala nádheru. Poprvé jsem otestovala nové Salomonky, které obstály na jedničku – bylo v nich kupodivu teplo a díky geokortexu nepromokly ani trochu. Pecka. Ale pro příště bych určitě vzala nesmeky, protože hlavně po cestě dolů to byla jedna velká klouzačka. Ale zvládli jsme to i bez nich, stejně jako těch několik dětí, co jsme po cestě potkali. Po cestě dolů jsme se z hlavní trasy na Lysou horu odpojili u Lukšince a pokračovali po zelené do Nové Dědiny na vlak. Ten jsme sice doběhli jen tak tak, ale doběhli. O adrenalinový zážitek navíc, haha. Ten den jsme ušli cca 25km s převýšením 985m.

Byly to vážně moc hezký čtyři dny, na který budu ráda vzpomínat a těším se, kam mě nohy zavedou příště.

Na závěr bych vám do roku 2021 ráda popřála hlavně zdraví, spoustu krásných zážitků a navštívených míst, radosti, smíchu, splněných přání a lásky. A nebojte se zkoušet nové věci, protože nikdy nevíte, kolik hezkého vám to může přinést. Třeba jako mě loňské cestování.🙂

Mějte se krásně a jak říká Hanča Jamplíková – dokud to jde, považujte svoje nohy za lanovku…:)