Jeden spontánní výlet, kvůli kterému jsem překopala plány pomalu na celý měsíc, ale tak moc to stálo za to! Protože Tatry jsou pro mě láska na první dobrou. <3 Přiznávám, že na začátku jsem si sice říkala, jestli se to vůbec vyplatí jet několik hodin páteční špičkou jen kvůli necelým dvěma dnům a v neděli ještě horší dopravou zpátky. Ale hned jak jsme dojely do Tatranské Štrby, byla jsem hrozně ráda, že jsem nenechala zvítězit chvilkovou pohodlnost a téhle příležitosti využila. A že i kdybych tam jela jen kvůli tomu krásnému sobotnímu výletu, tak se to vyplatí tisíckrát. Krásný místo, úžasná parta ženských a předpověď počasí slibovala sluníčko.

A ta nezklamala. Když jsme se probudily, bylo venku nádherně slunečno. Původní plán byl vyjet lanovkou na Skalnaté pleso a odtud to sejít do Starého Smokovce. Kdyby to bylo jen na mě, tak bych si to raději vyšlápla po svých a udělala klidně větší okruh, ale musely jsme samozřejmě brát ohled i na holky, které na takovou turistiku nejsou moc zvyklé a chtěly jsme, aby si to taky užily. Nicméně asi jsem to trochu přivolala (pardon holky 😀 ) a lanovka nejela z důvodu silného větru. Takže jsme na místě rychle vymyslely náhradní plán.

Auto jsme zaparkovaly ve Starém Smokovci, kde to je teda o víkendu s parkováním velká bída, pokud nedojedete fakt brzo ráno. Ze Smokovce naše kroky vedly na Hrebienok. (Rada pro začátečníky – nikdy nezkoušejte říkat že jdete na Hřebínek, za to už jsem před dvěma lety dostala bídu hned první den co jsem v Tatrách byla). Můžete si tam vyjet lanovkou, ale upřímně si nemyslím, že se to vyplatí a ta cesta kolem trati je nahoru vážně moc pěkná a rychlejším tempem tam za půl hodinky jste. A ještě ušetříte nějakou kačku, za kterou si raději na chatě dejte něco dobrého.

Takže jak říká Hanča Jamplíková: “Dokud můžeš, považuj své nohy za lanovku.”

Z Hrebienku jsme to vzaly na Zamkovského chatu kolem vodopádů a odtud další zhruba hodinku a půl na Skalnaté pleso. Počasí bylo vážně nádherný, skoro celou cestu jsem šla jen v legínách a tričku, ale vyplatilo se mít s sebou i mikinu a lehčí bundu. Přeci jen když se pak zastavíte na chatě na něco dobrého, tak rychle vychladnete a může vám být docela zima. Ale tak to snad všichni víme 🙂 Po cestě jsem nevěděla, kam koukat dřív a rozčilovala jsem se, že ten telefon nedokáže zachytit jak moc krásný to všechno je.

Na Skalnatém plesu bylo minimum lidí, asi i díky tomu, že lanovka nejela celý den. Před dvěma lety jsem byla na Popradském a Štrbském, ale na Skalnaté jsme se ještě nedostali, takže bylo na mém bucket listu. A nečekala jsem, že to tu bude tak nádherný. Hodně tomu nejspíš nahrával začínající podzim a to horské sluníčko. Jediná nevýhoda může být, že jdete stejnou cestou tam i zpět, což spoustu lidí (včetně mě) nemá rádo. Ale upřímně, při takových výhledech mi to vůbec nevadilo a vracet se při západu sluníčka nebylo vůbec špatné. A navíc jsme si udělaly zastávku na mém oblíbeném místě – u Studenovodských vodopádů.

Když jsme se vrátily do Starého Smokovce, měly jsme v nohách bezmála 20 km. A bylo to úplně akorát, ani mi to nepřišlo. Výšlap jsme završily sladkou tečkou v podobě v podobě waflí v IBA.TU Bistru, doporučujeme!

V neděli nás čekal zážitek v podobě jízdy zubačkou, ze které byly krásné výhledy a dovezla náš na Štrbské pleso. Počasí bylo už spíše upršené a místo výhledů jsme viděli spíše hustou mlhu, ale i tahle atmosféra měla něco do sebe. Obešly jsme si pleso kolem dokola a zastavily se na výborný oběd v restauraci Furkotka. Odjet z Tater bez halušek by byl hřích, žejoo! Pak už jsme si jen nakoupily pár věcí, přejely zubačkou zpátky do Tatranské Štrby, daly si poslední kafíčko s výhledy a vyrazily na cestu zpět do Brna.

Byl to moc povedený víkend a opět se mi potvrdilo, že takové spontánní nápady stojí za to. Protože život stojí za to žít a ne jen přežívat! Děkuju holky, že jsem mohla být součástí!